INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
No nazdar, veselí hoši z Jihoafrické republiky vyrukovali s novým albem. Žel neslyšel jsem jejich poslední desku Fink, která už nesla stopy nových postupů, takže mohu vycházet jen ze staršího Sixtimesnine. Groinchurn ani na Sixtimesnine už nebyli tou kdysi grindovou smečkou. V současnosti jsou agresivním, veselým a kopajícím hybridem mezi grindem, punkem, HC a trochu i deathem. Od všeho tu najdete něco, ale vokálně převažuje punkově uřvaná nasranost. Whoami je nápadité a je znát, že Groinchurn stále hledají něco jiného a nechtějí se opakovat. Hledají asi sami sebe, a proto album nazvali Whoami, neboli Who Am I (čili „kdo jsem?“). No já má spíš pocit, že to měli nazvat Whereami, čili „kde jsem?“, protože deska se jaksi ne a ne udržet na jednom místě. Groinchurn poskakují z rohu do rohu a přitom si ze všeho dělají prdel. Třeba pátá věc Rotaludom má nejen divný název, ale i úvodní motiv. Nejvíc se mi líbí rychlá grindovka Re-evolution. Nevím, na Sixtimesnine mne ten pocit nenapadl, ale nový Groinchurn mi připadá jako něco, co kdysi udělali udělali Faith No More v „metalu“. Akorát že Groichurn to udělali v grindcoru. Prostě serou na všechno a mastí všechno dohromady a po svém. A všechny ty nápady a brejky mají Groinchurn výborně a s nadhledem instrumentálně zmáknuté. Prostě dobře udělaná muzika, texty veselé, ale řádně nasrané, co dodat? Nemůžu říct, že by to nemělo něco do sebe, sem tam si tu desku poslechnu, ale celkově je taková divná. Sixtimesnine bylo lepší, tohle už je na mě moc ujeté. Ale živě to je bomba, to vřele doporučuju!
6 / 10
Vydáno: 2000
Vydavatel: Morbid Records
nahovno recenzia uplne trapna a hudba vyborna
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.